Celé léta se WordPress ovládal jedním způsobem – myší a klikáním. Od verze 6.9 přibyl druhý: dá se s ním domluvit konverzací. Napíšete asistentovi typu Claude, ChatGPT nebo Gemini, co chcete s webem udělat, a on to provede – založí koncept článku, srovná štítky, projde revize nebo třeba aktualizuje produkty. Umožnil to nový kus výbavy, který přišel na konci roku 2025: takzvané Abilities API a k němu MCP adaptér.
Zní to trochu jako další vlna AI humbuku. Není.
A hlavně to není to, co si pod spojením „AI a web“ spousta lidí představí. Protože tady AI nic nestaví. Nenavrhuje. Negeneruje vám stránky z jedné věty. Jen ovládá obsah webu, který už máte, na váš příkaz a pod vaší kontrolou. Rozdíl mezi těmihle dvěma věcmi je propastný a stojí za to si ho vyjasnit. V příštích letech podle něj poznáte, kdo svému webu rozumí a kdo jen veze na vlně.
Pojďme si projít, co se vlastně stalo, co to umí a kde jsou hranice.
Co přesně přinesly verze 6.9 a 7
WordPress 6.9 vyšel 2. prosince 2025. Novinek byla celá řada – nové bloky, lepší editor, poznámky přímo u jednotlivých bloků. Ta podstatná se ale na povrchu skoro neprojevila. Jmenuje se Abilities API.
Je to rozhraní, díky kterému dokáže WordPress popsat sám sebe způsobem, kterému rozumí stroj. Každá schopnost (založ příspěvek, přiřaď štítek, najdi koncept, uprav produkt, přidej referenci atd.) se zaregistruje s popisem: co dělá, co potřebuje na vstupu, co vrátí a kdo to vůbec smí spustit. Vedle toho přišel MCP adaptér, oficiální balíček, který tyhle schopnosti přeloží do řeči, kterou mluví AI nástroje.
Sami tvůrci WordPressu o verzi 6.9 řekli, že to není AI verze, ale verze připravená na AI. Žádné tlačítko „napiš mi text“ se v administraci neobjevilo. Položily se ale základy.
Na nich pak postavila verze 7.0, která vyšla 20. května 2026. Ta přidala AI klienta rovnou do jádra a konektory na velké poskytovatele jako OpenAI, Google nebo Anthropic.
Co je MCP a proč zásadně mění práci s webem
Když se řekne „AI dělá weby“, většině lidí naskočí generátory, co z jedné věty vyplivnou hotovou stránku. Napíšete „chci web pro kavárnu“ a za půl hodiny se díváte na něco barevného a na první pohled hezkého. O to ale není. MCP s tím nemá nic společného.
MCP je společná řeč. Standard, kterým spolu mluví AI nástroj a aplikace, v našem případě váš web. Představte si ho jako univerzální zásuvku. Dřív musel každý plugin řešit napojení na AI po svém, kostrbatě a každý jinak. MCP udělal jednu zásuvku, do které se Claude zapojí stejně snadno jako ChatGPT.
A teď to hlavní. Co se tím mění pro vás, kdo web vlastníte.
Dosud jste obsah spravovali jediným způsobem – myší. Klik do administrace, najít článek, otevřít, upravit, uložit. Posun je v tom, že tenhle dialog s webem teď můžete vést slovy. Řeknete, co chcete, a asistent to za vás provede ve stejné administraci.
Není to konec WordPressu, jak ho znáte. Je to druhé ovládání vedle myši. A pokud máte na webu například stovky produktů a potřebujete udělat více hromadných úprav, tak vám to ušetří hodiny práce.
Co dnes díky MCP ve WordPressu dokážete dělat
Bavíme se o správě obsahu, který na webu už je nebo tam má přibýt. Konkrétně:
- Zápis konceptů a nápadů. Máte v hlavě deset témat na blog? Naházíte je do konverzace a asistent z nich založí koncepty, každý s titulkem a poznámkou, případně osnovou. Nic se nepublikuje. Jen se to uloží, abyste se k tomu mohli vrátit a článek dopsat.
- Správa blogu. Úprava hotových článků, přepis titulků, doplnění popisků, srovnání starších textů mezi sebou.
- Štítky a kategorie. Ten nevděčný úklid, do kterého se nikomu nechce. Projít, sloučit duplicity, srovnat strukturu – hotovo za pár minut místo za celé odpoledne.
- Revize. Procházení historie změn, porovnání verzí, návrat k té lepší.
- Portfolio a reference. Když máte na webu portfolio nebo reference, dají se položky přidávat a upravovat stejným způsobem.
- Katalog produktů. Nebo e-shop na WooCommerce. Jednoduchá správa produktů, objednávek, změna popisků, úprava cen a další.
Všimněte si jedné věci, která se táhne celým seznamem. Pokaždé jde o úkony otravné, opakované a časově náročné, u kterých zároveň nepotřebujete tvůrčí rozhodnutí. Přesně tam dává AI smysl. Ne aby vymýšlela, čím má váš web být. Aby vám sundala z krku to klikání a třídění.
Je to bezpečné? Co když to AI rozbije?
Tahle otázka je první, co rozumný majitel webu položí. A je správná.
Krátká odpověď: je to bezpečnější, než vypadá – pokud to nastavil někdo, kdo ví, co dělá. Stojí to na čtyřech vrstvách pojistek.
- AI nepublikuje, připravuje. Dobře nastavený postup vypadá tak, že asistent návrh připraví, ale poslední slovo má člověk. Změna se uloží jako koncept nebo čeká na schválení. Vy se podíváte a teprve pak řeknete, ať to jde ven.
- Změny se dají vrátit. WordPress si pamatuje předchozí verze obsahu. Když AI něco upraví a vám se to nelíbí, vrátíte to dvěma kliky nebo jednou větou.
- Omezená oprávnění. Tohle je srdce celé bezpečnosti. Každá schopnost má v sobě zabudovanou kontrolu, kdo ji smí použít. AI neudělá víc, než smí účet, pod kterým běží. Dáte jí přístup jen k blogu? K nastavení serveru se nedostane, ani kdyby chtěla. Rozsah určujete vy.
- Zálohy. Stará dobrá pojistka, která platí bez ohledu na AI. Pořádný web má automatické zálohy. Když se náhodou cokoli pokazí, ať kvůli AI, pluginu nebo lidské chybě, vrátíte celý web do předchozího stavu.
Co si budeme říkat, největší riziko u téhle technologie není AI. Je to člověk, který jí dá moc práv, žádný schvalovací krok a žádnou zálohu. To pak není problém AI. To je problém nastavení.
Jak to funguje pod kapotou
Celý princip funguje ve své podstatě ve třech krocích.
- Nejdřív se asistent webu zeptá, co umí. Web mu přes Abilities API vrátí seznam svých schopností: tohle dokážu, tohle potřebuju na vstupu, na tohle máš právo, na tohle ne. AI si tedy nevymýšlí, co by mohla zkusit. Dostane jasně definované možnosti.
- Pak vezme váš požadavek a přeloží ho na konkrétní položku z výčtu funkcí. Řeknete „ulož mi tyhle tři nápady jako koncepty“ a AI z toho poskládá tři volání schopnosti „založ koncept“. Nikam jinam nesahá. Drží se toho, co jí web nabídl.
- A nakonec to provede, ale jen v mezích oprávnění, která dostala. Na co práva nemá, to jí web odmítne provést.
A v tom je celé kouzlo. Pokud jsou na straně webu Abilities nastavené správně, tak se AI může stavět klidně na hlavu a stejně se nikam jinam nedostane. Základem je tedy bezpečné nastavení celého procesu.
Dnes už existují pluginy, které vám do webu přidají desítky až stovky abilit, ale byl bych s jejich použitím opatrný. Po pár testech jsem si ověřil, že dávají AI až moc velké pravomoce. Proto je lepší si nechat ability nastavit vývojářem dle vašich potřeb pro ovládání a správu webu.
Kde jsou hranice
Nefunguje to tak jednoduše všude a na všechno. Nejviditelnější mez je u toho, jak je samotný web postavený.
WordPress umí přes tohle rozhraní spolehlivě ovládat obsah ve své standardní podobě – příspěvky, stránky, štítky, produkty, případně vlastní typy obsahu nebo jiná pole generované přes ACF. Jenže spousta webů dnes vzniká ve vizuálních builderech (Bricks, Oxygen, Elementor, Divi atd.). A ty si svůj obsah často ukládají po svém, ve vlastní struktuře, na kterou standardní schopnosti WordPressu nevidí.
Vezměte třeba Bricks, jeden z velmi dobrých nástrojů na stavbu webů, který sám používám. Obsah stránek si ukládá do vlastních polí, ne do standardního úložiště WordPressu. Důsledek? AI přes MCP klidně spravuje váš blog, ale na text vysázený v Bricksu na úvodní stránce zatím pořádně nedosáhne. Není to chyba Bricksu ani WordPressu. Je to fáze, ve které ta technologie teď je. Každý takový builder by musel svoje schopnosti zaregistrovat sám, aby je AI viděla.
Ne že by to nešlo obejít, hranice jsou tady spíše v tom, kde si je sami navrhneme. Problém je zde spíše stabilita a udržitelnost. Aktuálně nemá úplně smysl látat abilitu na ovládání samotných stránek v technicky komplikovanějším builderu, nebo na to instalovat další dva pluginy a riskovat tím to, že se vám web dřív nebo později rozhodí. Je jen otázkou času, kdy i tyto buildery přijdou s vlastními ability a ovládání už bude po technické stránce dostupnější.
Realita je dnes taková. Blog, štítky, koncepty, produkty – ano, jde to dobře. Plná správa celého webu včetně graficky vysázených stránek – zatím spíš ne.
Kam to celé směřuje
Vrátím se k tomu, co dělám patnáct let. Viděl jsem přijít a odejít několik generací nástrojů. Pokaždé to vypadalo jako revoluce a častokrát se nakonec ukázalo, že se změnil hlavně „povrch“. Způsob, jak se s webem pracuje a jak se tvoří jeho obsah po technické stránce. To pod tím – že někdo musí rozhodnout, co má web dělat, komu má sloužit a proč – zůstalo netknuté.
S AI a MCP je to stejné. Mění se ovládání, ne podstata. Místo klikání konverzace. Ale rozhodnutí, jestli ten článek vůbec vydat, jestli ten produkt dává smysl, jestli struktura webu prodává nebo jen hezky vypadá, to po vás AI neudělá. Ani Claude, ani ChatGPT, ani WordPress verze 8 nebo 9.
Mění se to, že otravná práce se zrychluje. Nemění se to, že přemýšlet za vás nikdo nebude.
Jedna věc je na téhle technologii zrádná. Vypadá jednoduše, dokud něco nepokazí, a pak je z toho průšvih, který stojí čas a nervy. Postavit ten dialog mezi AI a webem tak, aby byl bezpečný, dával smysl a člověk u toho zůstal pánem, je přesně ten druh práce, který vám mohu nastavit a ohlídat.
